MAGAZÍN KAPR

Archiv vydani

Aktuality

MK 11/2017

V kaprařině, stejně jako v jakémkoli jiném rybářském a společenském odvětví jsou ti, kteří určují trendy, nebo alespoň jdou svojí vlastní cestou, ale mnohem více je těch, kteří nic příliš neřeší a plavou s proudem, nebo chcete-li, jdou s davem. Naštěstí menšina je těch, kteří vyloženě kopírují ostatní, a ač si to možná neuvědomují, parazitují tak na jejich úspěchu.

Přišel říjen, listí se začalo barvit a padat a já jsem dostal hroznou potřebu vyrazit na kapry. Sbalil jsem člun, motor, hromadu dalších krámů a jel na krátkou dvouapůldenní výpravu na dolní Labe. Z úseku, na který jsem mířil, jsem měl zprávy, že to momentálně výborně bere v jedné městské oblasti. Z nějakého důvodu je tam nyní hodně kaprů, ale také mnoho rybářů. Na zbytku úseku je to boj o každý záběr. S vědomím, že se tím možná odsuzuji k neúspěchu, jsem se rozhodl, že do města na ryby nepojedu.

Dojel jsem autem na jedno mystické místo daleko od lidí, kde už jsem si chtěl dlouho zachytat. Vše naházel do člunu, nakopl benzíňák, zavolal psa, aby na mě skočil, a jel jsem hledat ryby. O dvě hodiny později jsem na echolotu skutečně ryby objevil. Vypadalo to na menší hejno kaprů střední velikosti, mezi kterými se ve sloupci vznášely opravdu velké ryby. Bylo jasné, kde se usadíme. Na břehu jsem byl široko daleko sám, přestože je okolo mnoho soukromých pozemků. Cítil jsem slušnou šanci na pěkné úlovky. A skutečně jsem si výborně zachytal. Jenže to nebyli kapři, ale gigantičtí jeseni, i přes 2,5 kg. Chytám je rád, ale tentokrát nebyli cílovou rybou. Mezi jeseny možná byli i nějací kapři, ale ti se přes použití velmi dlouhých vlasců a velkých nástrah k háčku nedostali.

Po 24 hodinách jsem zvolil zbabělý úprk o nějaký kilometr dále nad místa, kde jsem věděl, že se chytají ti nejlegendárnější labští kapři. Opět jsem tu byl zcela sám. Je to výhoda, nebo znamení, že tu kapři opravdu nejsou? Každopádně je to cesta, kterou jsem si vybral. Následně jsem si užíval krásné podzimní přírody, zkoušel možné i nemožné, ale do doby, kdy měla moje výprava pomalu končit, jsem jízdu neměl. Celou dobu mi ale bylo dobře a věřil jsem, že jeden záběr může změnit vše. Buď velký kapr, nebo nic.

Bylo tu poslední ráno. Chladný déšť dopadal na střechu brolly s takou intenzitou, že jsem se rozhodl uchovat alespoň pár věcí suchých a odjezd o pár hodin posunout. Čekal mě totiž poměrně dlouhý přejezd člunem po řece a následné balení člunu a věcí. Ti, kdo chytají od auta, to mají v tomto ohledu přece jenom trochu jednodušší. Život by ale neměl být provázen jenom sázkami na jistotu. :-) Zavřený v brolíčku jsem tak začal psát tento úvodník. Stále jsem věřil, že všechno má svůj důvod, že možná právě tohle neplánované prodloužení výpravy přinese jízdu od labského mohykána. Vždyť jsem nechytal na náhodu. I v průběhu krátké výpravy jsem strávil hodně času hledáním kaprů a nebyl líný se přestěhovat.

Když začal okolo poledního déšť ustávat, vytoužená jízda opravdu přišla… To, jak souboj dopadl, kolik případně ryba vážila a jestli se povedly fotky, není v tuto chvíli podstatné. Důležité je to, že se potvrdilo, že naděje umírá poslední. Kdo bojuje, často svoji šanci dostane. A také že zážitky, se kterými se střetnete na vlastní cestě, jsou jedny z nejhezčích. Přeji vám, ať jich v listopadu máte co nejvíce.

Radek Filip

OBSAH

8-13
World Carp Classic 2017 podrobně

  • Letošní WCC se opravdu vydařilo. Přinášíme vám reportáž z jednoho z nejlepších kaprařských závodů, které se kdy konaly
  • 16-23
    Právě jsem se vrátil z Bledu

  • Připravili jsme pro vás speciál věnovaný tomuto slovinskému revíru, který je pro mnohé revírem snů
  • 30-31
    Výzva: Jsme připraveni změnit dobu lovu

  • Návrh na celoroční lov ryb 4–24 h zase pěkně rozvířil hladinu našeho českého rybníčku
  • 32-35
    Rozhovor s kaprařem

  • Oliver Jack chytá nejenom velké kapry, ale i exotické ryby
  • 36-41
    WCC očima Nikl týmu

  • „Niklovci“ se stali závodnickou legendou a potvrdili to i na letošním WCC
  • 42-47
    Maďarské jezero Szücsi Völgy Tó

  • Maďarsko je pro kapraře stále zemí snů a tato výprava to dokazuje
  • 54-59
    Syndikátní jezero De Meeren – kapr jménem Šrám

  • Syndikátní jezera jsou pro naše kapraře něčím tajemným. S Kevinem Diederenem tentokrát strávíme další sezónu
  • 78-81
    Byl to sen

  • Když se chytí velký kapr, tak je to paráda. Když ho ale uloví dáma, tak často bývá emocí ještě více
  • Náhled čísla

    Náhled čísla